Článek
Bulvární deník eXtra.cz upozornil na otevřené výroky zpěváka Bohuše Matuše o rozpadu jeho manželství s Lucií Matušovou. A je až fascinující, jak rychle se z pohádky o osudové lásce stává tisková konference s dodatečným návodem, kde se stala chyba.
Veřejnost roky poslouchala, že věk je jen číslo. Jenže čísla mají jednu nepříjemnou vlastnost – neumějí lhát. Zatímco romantické fráze časem vyšumí, kalendář si dál neúprosně odškrtává další stránky.
Bohuš Matuš popsal, že podle něj změnu přineslo studium na konzervatoři. Lucie tam prý objevila svět spolužáků, společenského života a večírků. Život někdy připomíná reklamu: produkt vypadá stejně, jen obsah balení se po otevření trochu změní.
Zpěvák tvrdí, že chtěl své ženě dopřát krásný život a podpořit ji. Jenže ukázalo se, že největším dárkem může být někdy svoboda. Ta se totiž nevejde ani do svatebního alba, ani do rodinného plánu.
Když Bohuš Matuš přirovnal vlastní situaci k filmu Zelňačka s Louisem de Funèsem, bylo těžké přehlédnout, že humor často nastupuje tam, kde už realita přestává být příjemná. Film skončí titulky. Skutečný život většinou pokračuje další kapitolou. Lucie Matušová se mezitím snažila veřejně mírnit dojem, že je mezi nimi definitivní konec. Jenže mediální svět funguje zvláštně. Pasta se dá vytlačit z tuby během sekundy, vrátit ji zpět trvá věčnost – a většinou se to stejně nepovede.
Další pozornost vzbudila slova o tom, že Lucie ve škole našla kolektiv výrazně mladších spolužáků, se kterými tráví čas. Z toho se okamžitě stala společenská laboratoř dokazující, že mládí není nakažlivé, ale dokáže být velmi přitažlivé.
Největší rozruch ovšem vyvolala věta, že jejich manželství byla vlastně blbost. To není obyčejné povzdechnutí. To je věta, která během několika slov přepíše roky veřejného obrazu mnohem rychleji než stovka pečlivě naaranžovaných fotografií.
Matuš zároveň přiznal, že výrazný věkový rozdíl vnímal už od začátku a podobný vývoj očekával. Přesto doufal, že společně vytvoří plnohodnotnou rodinu. Člověk občas dobře ví, jaké jsou šance, ale stejně vsadí všechno na jednu kartu. Naděje totiž bývá nejoptimističtější gambler na světě.
Zpěvák také uvedl, že ke svatbě přistoupil mimo jiné proto, že po ní Lucie velmi toužila. Když se dnes ohlíží zpět, hodnotí toto rozhodnutí podstatně střízlivěji. Některá životní rozhodnutí zrají jako víno. Jiná připomínají mléko zapomenuté na letním parapetu.
Celý příběh je připomínkou, že veřejnost sice miluje pohádkové konce, ale skutečný život se scenáristů neptá.
A možná právě proto mají podobné příběhy takovou sledovanost. Ne proto, že bychom se radovali z cizího neštěstí, ale protože znovu dokazují jednu starou pravdu: realita bývá tím nejodvážnějším autorem satiry.
____________________
Použité zdroje: eXtra.cz, FaktHusty.cz