Hlavní obsah

Jason Isbell zažaloval AI firmu: Vadí mu kopírování identity

Foto: Wikimedia Commons – Bryan Ledgard, licence CC BY 2.0. Reálný archivní snímek na šířku bez redakčního textového overlaye.

Jason Isbell na Cambridge Folk Festivalu při 50. výročí festivalu v roce 2014.

Hudebník tvrdí, že Suno podle jmen umělců vytváří napodobeniny jejich stylu. Firma obvinění odmítá a slibuje právní obranu.

Reklama

Článek

Jason Isbell se připojil ke skupině hudebníků, která v úterý 1. září podala v Massachusetts federální žalobu na platformu Suno. Jak uvádí Reuters, žalobci tvrdí, že systém využívá jejich jména, podobu a rozpoznatelnou identitu bez souhlasu. Podle podání tak může uživatel vytvářet skladby evokující konkrétního interpreta.

Nejde o běžný spor postavený pouze na autorských právech k nahrávkám. Hudebníci svou žalobu opírají především o ochranu jména, podoby a osobní identity, tedy o práva na publicitu. Požadují blíže neurčené finanční odškodnění a soudní zákaz některých postupů platformy.

Vedle Isbella jsou mezi žalobci David Lowery z Camper Van Beethoven, Guy Forsyth a Eduardo Calle. Případ má označení Isbell versus Suno a byl podán u federálního soudu v Bostonu. O tom, zda bude řízení pokračovat v plném rozsahu, zatím nerozhodl soud.

Spor se točí kolem jednoho jména v zadání

Žaloba podle dostupných zpráv uvádí příklad skladby nazvané Paper Bell. Ta měla vzniknout po zadání, které odkazovalo na Isbella, a podle žalobců napodobovala jeho hlasový projev a countryové zabarvení. Samotný příklad je tvrzením z podání, nikoli nezávislým verdiktem o původu nebo kvalitě skladby.

Pitchfork popsal, že hudebníci zpochybňují ochranné mechanismy, jimiž Suno podle vlastního vyjádření brání zadávání jmen známých umělců. Žalobci tvrdí, že tyto překážky lze obejít jiným formulováním požadavku. Firma naopak říká, že její nástroj má vytvářet novou hudbu a že proti zneužití identity používá pojistky. Suno obvinění odmítá a podle zveřejněné reakce považuje nároky za neopodstatněné. Společnost zároveň uvedla, že se bude bránit v soudním řízení. Její stanovisko tak stojí přímo proti verzi hudebníků, kteří žádají, aby soud zasáhl.

Rozdíl oproti autorskoprávním sporům není jen slovní.

Pokud se řeší autorské právo, otázkou bývá použití konkrétního chráněného díla, zatímco zde se pozornost přesouvá k tomu, zda služba pracuje s rozpoznatelnou osobností interpreta. Právě tento posun může mít pro hudební průmysl velký význam.

Soud bude muset posoudit, co přesně platforma uživatelům umožňuje a jaké informace stojí za výsledným zvukem.

Důležité mohou být technické záznamy, znění zadání i skutečné fungování blokací. Z veřejných zpráv ale zatím nelze předjímat, která strana s těmito důkazy přesvědčí soud.

Podání zároveň přichází v době, kdy se kolem generativní hudby hromadí další právní otázky. Umělá inteligence dokáže během okamžiku napodobit náladu, aranžmá nebo barvu hlasu, což zvyšuje tlak na pravidla pro souhlas a odměnu. Isbellův tým se nyní pokouší dostat jeden z těchto problémů přímo před federální soud.

Žalobci zatím nevyčíslili požadovanou částku. Vedle peněz žádají také zákaz jednání, které považují za neoprávněné využívání jejich identity. Ani rozsah případného zákazu však není předem daný, protože o něm musí rozhodnout soud.

Veřejný spor proto není potvrzením toho, že Suno porušilo zákon. Je to procesní krok, kterým hudebníci předkládají svou právní teorii a popis fungování služby. Firma má možnost reagovat, předložit vlastní důkazy a napadnout jednotlivé body žaloby.

Pro Isbella jde o osobní i profesní otázku. Jeho jméno má podle žalobců fungovat jako zkratka k určitému zvuku, který mohou uživatelé vyvolat bez jeho svolení. Právě hranice mezi veřejným vzorem a chráněnou identitou bude nyní sledována podstatně ostřeji. K dnešnímu dni je potvrzeno podání žaloby a zveřejnění odmítavé reakce společnosti Suno. Není potvrzeno, že by soud dal za pravdu hudebníkům nebo firmě. O dalším vývoji rozhodnou procesní kroky a důkazy, které zatím nebyly veřejně vyhodnoceny.

Hranice mezi inspirací a imitací je nyní u soudu

Isbellův spor otevírá otázku, kterou hudební průmysl dosud řešil hlavně v rovině autorských práv. Tentokrát se pozornost přesouvá k samotnému jménu, hlasu a veřejně rozpoznatelnému stylu. Pro fanouška může být rozdíl mezi inspirací a napodobeninou slyšitelný během několika vteřin. Pro soud však bude rozhodující přesné znění žaloby, fungování platformy a důkazy obou stran. Suno tvrdí, že nástroj vytváří novou hudbu a má bránit zneužití jmen. Žalobci naopak tvrdí, že ochranné mechanismy lze obejít. Ani jedna verze zatím není soudním verdiktem. Výsledek může ovlivnit nejen Isbellovy nahrávky, ale i způsob, jakým budou fanoušci zadávat jména dalších interpretů. Nejde proto jen o další celebritní žalobu s vysokým mediálním dosahem. Jde o test, zda digitální napodobení osobnosti zůstane bez právní ceny, nebo dostane jasnou hranici.

Další články