Článek
Když člověk zaplatí all inclusive, začne se v jeho hlavě dít něco zvláštního. Mozek, který ještě včera doma počítal kalorie a kupoval nízkotučný jogurt, se během příletu přepne do režimu ekonomického stratéga. V duchu si opakuje jednoduchou poučku: „Zaplatil jsem to. Musím to sníst.“ Autorská glosa čerpá z osobních zkušeností redaktorky i z typických situací, které lze během dovolených v hotelových resortech běžně pozorovat.
All inclusive jídlo na zahraniční dovolené u moře (autorský snímek)
Hotelový bufet přitom není restaurace. Je to psychologická laboratoř. Desítky metrů stolů, nekonečné řady dezertů, čtyři druhy masa, sedm salátů, deset druhů pečiva a zmrzlina, která se tváří, že bez ní nebude dovolená nikdy kompletní. Člověk najednou zjistí, že vlastně celý rok jedl úplně zbytečně málo.
Když žaludek říká dost, oči právě začaly
První talíř bývá ještě rozumný. Druhý už je preventivní. Třetí vzniká čistě proto, že vedle kuchař právě položil na pult něco, co před pěti minutami ještě neexistovalo. A čtvrtý? Ten je přece jen ochutnávací.
Jak bezpečně poznáte Čecha na all inclusive?
Nepotřebujete slyšet češtinu. Stačí se podívat na talíř. Zatímco ostatní hosté si vybírají jedno hlavní jídlo, český dovolenkář dokáže na jediném talíři vytvořit gastronomickou mapu světa. Vedle řízku odpočívají krevety, přes hranolky se opírá pizza, mezi melounem se tísní sushi a celý monument korunuje zákusek, který se pro jistotu nevešel na dezertní talíř. Sní všechno? Většinou ne. Ale přece to tam nenechá, když je to v ceně. Vždyť by hotel mohl mít pocit, že přijel někdo, kdo neumí využít all inclusive naplno.
Největším nepřítelem dovolenkáře není hlad. Tím je věta: „Tohle musím ochutnat.“ Záhadou zůstává, proč se tato věta opakuje zhruba čtyřicetkrát denně. Člověk, který doma odmítne druhý knedlík, je najednou schopen zkombinovat krevety, pizzu, meloun, tiramisu a čokoládový dort, aniž by mu připadalo, že se právě stal pokusným objektem vlastního trávení.
Samostatnou kapitolou jsou snídaně. V běžném životě káva a rohlík. Na dovolené? Míchaná vejce, slanina, párky, sýry, palačinky, croissanty, ovoce, jogurty, lívance a ještě miska cereálií. Člověk si totiž není jistý, co bude chtít za deset minut, a nechce riskovat.
Pak přichází klasická dovolenková matematika. Když je oběd ve dvanáct a svačina ve tři, bylo by přece ekonomicky nezodpovědné mezi nimi vyhládnout. Proto se po obědě preventivně zajde na zmrzlinu, po zmrzlině na kávu s dortem a po dortu na ovoce. Kvůli vitamínům. Na zdraví je třeba myslet.
Největší sport? Cesta od lehátka k bufetu
Pohyb během all inclusive má svá jasná pravidla.
Ráno lehátko. Pak bufet. Poté bazén. Následně bar. Odpoledne opět bufet. Večer restaurace. Fitness centrum hotelu zůstává většinou prázdné, zato cesta k výdejnímu pultu je dokonale vyšlapaná. Velkou roli hraje také soutěživost. Jakmile si soused od vedle přinese talíř vysoký jako menší rozhledna, člověk okamžitě získá pocit, že by neměl zaostávat. Dovolená se tak nenápadně mění v gastronomické mistrovství Evropy.
Největší paradox nastává kolem pátého dne. Host si začne stěžovat, že už se na jídlo ani nemůže podívat. O deset minut později však stojí frontu na čerstvě grilované ryby, protože „ty tu ještě neměli“. Měli. Jen včera byly otočené opačnou stranou.
Do toho všeho se přidává legendární věta: „Na dovolené se kalorie nepočítají.“ Je to fascinující teorie, která funguje přesně do okamžiku, než se člověk po návratu pokusí zapnout kalhoty. Pak se ukáže, že kalorie nejen existovaly, ale dokonce si přivezly i suvenýr navíc.
Zkušenější dovolenkáři přitom znají jednoduché tajemství. Nemusí ochutnat úplně všechno.
Hotel opravdu nezavře restauraci jen proto, že někdo vynechal třetí porci lasagní nebo šestý zákusek. Šéfkuchař to většinou zvládne i bez osobní účasti každého hosta na kompletní degustaci.
Skutečný luxus totiž není odcházet od stolu s pocitem, že by člověk potřeboval jeřáb. Luxus je dojít si po večeři na promenádu, dát si sklenku vína, pozorovat moře a mít dost energie na západ slunce, místo hledání nejbližšího lehátka vhodného k trávení.
Až tedy letos dorazíte do hotelu s nápisem ALL INCLUSIVE EXCLUSIVE, zkuste si připomenout jednu jednoduchou věc. Nezaplatili jste si soutěž v objemu zkonzumovaného jídla. Zaplatili jste si dovolenou. A ta se měří počtem hezkých zážitků, ne výškou hromady talířů odložených po večeři. Pokud se vám navíc podaří vrátit domů ve stejných plavkách, ve kterých jste odletěli, můžete se bez přehánění považovat za vítěze celé sezóny.
_______________
Použité zdroje: FaktHusty.cz (autorský text)*