Fico zuří kvůli ropě. Zelenského obvinil z vydírání Slovenska i EU

Tématu se věnoval také server Novinky.cz. Slovenský premiér Robert Fico ve svém nejnovějším vystoupení ostře zaútočil na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. Podle něj Kyjev používá energetické suroviny jako nástroj politického nátlaku a snaží se Slovensko i Maďarsko přinutit změnit jejich současný postoj k válce na Ukrajině. Fico tvrdí, že zastavení dodávek ropy a plynu představuje formu „hrubého vydírání“, které má donutit Bratislavu opustit podle jeho slov „mírovou pozici“ a přiklonit se k tvrdšímu postupu proti Rusku.

Slovenský premiér proto reaguje tvrdě. Oznámil, že Bratislava je připravena blokovat vojenskou půjčku pro Ukrajinu a otázku energetických dodávek chce otevřít také na evropské úrovni.

Konkrétně ji plánuje nastolit při jednáních v Paříži, kde se má setkat s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou.

Podle Fica je rozhodnutí ukrajinského prezidenta zastavit dodávky ropy směrem na Slovensko a do Maďarska „hloupým krokem“, který podle něj ohrožuje energetickou stabilitu obou zemí. Zároveň varuje, že takový krok může způsobit značné ekonomické ztráty, a to jak kvůli růstu cen komodit, tak kvůli výpadku tranzitních poplatků.

Fico tvrdí, že Ukrajina tímto postupem Slovensko dlouhodobě poškozuje a snaží se ho dostat pod politický tlak. Podle jeho slov je stále zjevnější, že Kyjev nemá zájem v dodávkách pokračovat a energii používá jako nástroj geopolitického vyjednávání.

Slovenský premiér zároveň upozorňuje, že reakce Bratislavy a Budapešti není náhodná. Podle něj jde pouze o logickou odpověď na rozhodnutí ukrajinského prezidenta zastavit tranzit ropy. Slovensko proto přistoupilo k omezení dodávek nafty a havarijní elektřiny směrem na Ukrajinu, zatímco Maďarsko blokuje vojenský úvěr pro Kyjev.

Fico rovněž zpochybnil argumenty Kyjeva o údajném poškození ropovodu Družba na ukrajinském území.

Podle slovenské vlády dostupné informace i satelitní snímky naznačují, že infrastruktura zůstává funkční. Premiér proto tvrdí, že technické problémy nejsou skutečným důvodem přerušení dodávek.

Kritika ze strany slovenského premiéra míří také na Evropskou komisi. Fico opakovaně naznačuje, že Brusel podle něj příliš upřednostňuje zájmy Ukrajiny, přestože jde o zemi mimo Evropskou unii. Podle něj by evropské instituce měly více zohledňovat energetické potřeby členských států, které se ocitají pod tlakem. Na plánovaném jednání v Paříži chce proto slovenský premiér otevřít otázku, jak dlouho bude mít Ukrajina v podobných sporech přednost před členskými státy EU. Ursulu von der Leyenovou hodlá vyzvat, aby Evropská komise využila své pravomoci a pomohla obnovit tranzit ropy přes Ukrajinu.

Součástí jeho požadavků je také umožnění mezinárodní inspekce úseku ropovodu, který Kyjev označuje za poškozený. Podle Fica by takové prověření mohlo ukázat, zda je zastavení dodávek skutečně technickou nutností, nebo spíše politickým rozhodnutím.

Napětí se promítá i do širší evropské debaty o finanční pomoci Ukrajině. Slovensko podle Fica podpořilo maďarský postoj k nové vojenské půjčce pro Kyjev v hodnotě přibližně 90 miliard eur.

Premiér přitom tento balík označuje spíše za dar než za půjčku. Tvrdí, že je nepravděpodobné, že by Ukrajina byla schopna takový závazek v budoucnu splatit. Bratislava je proto podle něj připravena pokračovat v blokování tohoto finančního balíku tak dlouho, dokud nebude obnovena dodávka ropy přes ukrajinské území.

Celý spor tak podle mnohých analytiků ukazuje, jak úzce se dnes v Evropě propojují energetika, geopolitika a domácí politika jednotlivých států. A zatímco se lídři přou o potrubí a miliardové půjčky, obyčejní lidé sledují další kapitolu evropské energetické šachové partie, v níž někdy i kohoutek s ropou může rozhodovat o politických vztazích na kontinentu.

Energetika se v Evropě už dávno nestala pouze otázkou ekonomiky, ale také nástrojem politického vlivu. Vztah mezi dodávkami ropy, plynu a geopolitikou se výrazně změnil zejména po roce 2022, kdy ruská invaze na Ukrajinu zásadně proměnila energetickou mapu kontinentu.

Evropská unie začala postupně omezovat závislost na ruských surovinách a hledat alternativní zdroje dodávek. Tento proces však zasáhl jednotlivé státy velmi rozdílně, protože jejich infrastruktura a energetická struktura nejsou stejné. Některé země dokázaly přechod zvládnout relativně rychle, jiné zůstaly více závislé na tradičních trasách a dodavatelích. Střední Evropa patří mezi regiony, kde jsou energetické sítě historicky propojené právě s východními zdroji. Ropovod Družba, který vznikl už v době studené války, dodnes představuje jednu z klíčových tepen pro zásobování několika států regionu. Každé narušení jeho provozu proto vyvolává nejen ekonomické, ale také politické napětí. Debata o energetické bezpečnosti se tak pravidelně vrací do centra evropské politiky. Energetické suroviny se totiž v mezinárodních vztazích často stávají nástrojem vyjednávání a tlaku. Současná situace pouze znovu připomíná, jak silně může infrastruktura vybudovaná před desítkami let ovlivňovat dnešní politická rozhodnutí.

Zvláštní roli v celé debatě hraje právě tranzit ropy přes území Ukrajiny. Přestože je země ve válce, část evropské energetické infrastruktury přes její území stále funguje. Ukrajina je tak nejen bojištěm geopolitického konfliktu, ale zároveň důležitým tranzitním státem pro energetické suroviny. To vytváří složitou situaci, kdy se bezpečnostní, ekonomické a politické zájmy jednotlivých aktérů často střetávají. Z evropského pohledu jde o citlivou otázku, protože stabilita dodávek je klíčová pro průmysl i domácnosti. Energetická infrastruktura má navíc dlouhou životnost a její změna nebo přesměrování vyžaduje roky plánování a investic. Proto není možné nahradit některé trasy okamžitě.

Odborníci na energetiku často upozorňují, že právě tranzitní státy mohou v podobných situacích získat výraznou vyjednávací pozici.

Kontrola nad potrubím či tranzitními poplatky totiž dává vládám do ruky silný politický nástroj. Historie evropské energetiky zná už několik podobných sporů. Současná situace tak není zcela nová, ale spíše další kapitola dlouhodobého geopolitického napětí kolem surovin.

Vedle politických sporů má energetická nejistota také přímé dopady na evropskou ekonomiku. Výkyvy v dodávkách ropy či plynu se totiž téměř okamžitě promítají do cen energií, pohonných hmot i výrobních nákladů. Průmyslové podniky, které jsou na stabilních dodávkách energie závislé, proto sledují podobné konflikty s velkou pozorností. Energetické trhy reagují velmi citlivě i na samotné politické výroky nebo signály o možném omezení dodávek. Stačí informace o riziku přerušení tranzitu a ceny komodit mohou během krátké doby výrazně kolísat. Evropská unie se proto v posledních letech snaží posilovat diverzifikaci dodávek a budovat nové energetické propojení mezi členskými státy. Cílem je snížit závislost na jednotlivých trasách nebo dodavatelích.

V praxi však tento proces postupuje postupně a vyžaduje rozsáhlé investice do infrastruktury. Současně se rozvíjí také nové energetické projekty, například terminály na zkapalněný plyn nebo modernizace ropovodů.

Energetická bezpečnost se tak stala jedním z hlavních strategických témat evropské politiky. A právě podobné konflikty znovu ukazují, jak křehká může být rovnováha mezi politikou, ekonomikou a energetikou.

Energetické potrubí dnes v Evropě často říká víc než diplomatické projevy. Spor kolem dodávek ropy jen znovu ukazuje, jak tenká je hranice mezi technickým problémem, politickým tlakem a otevřeným geopolitickým konfliktem. Státy střední Evropy se ocitají v situaci, kdy energetická infrastruktura stará desítky let stále zásadně ovlivňuje jejich současnou politiku i ekonomiku. Každé omezení dodávek okamžitě vyvolává otázky, zda jde o technickou komplikaci, nebo promyšlený tah na geopolitické šachovnici. A právě v takových chvílích se ukazuje, jak citlivá je evropská energetická rovnováha.

Celý spor zároveň připomíná, že energetika už dávno není jen otázkou ropy a plynu, ale především otázkou moci.

Evropská politika se tak stále častěji odehrává nejen v jednacích sálech, ale i v kilometrech potrubí vedoucích napříč kontinentem. A dokud budou suroviny proudit stejnými trasami jako před desítkami let, budou podobné konflikty vznikat znovu. Evropa tak stojí před zásadní výzvou: buď dokáže svou energetickou závislost postupně změnit, nebo bude i nadále sledovat, jak se geopolitické napětí přelévá přímo do cen energií, politiky i každodenního života lidí.

___________________

Použité zdroje: Novinky.cz