Článek
Pamatujete si doby, kdy se spropitné dávalo číšníkovi za milé vystupování a dobrou obsluhu? Tak na tuhle staromódní romantiku můžete pomalu zapomenout. Jak upozornil veřejnoprávní Český rozhlas Radio Wave, v zahraničí už o dýško žádají dokonce robotické kavárny a samoobslužné kiosky. Zákazník si koupí nápoj, obslouží ho stroj a na displeji se objeví nabídka dobrovolného příspěvku. Technologický pokrok tak dospěl k fascinujícímu závěru: přístroj nepotřebuje výplatu, dovolenou ani obědovou pauzu, ale o peníze navíc si říct umí.
Zkuste si představit, jak taková odměna funguje. Automat vám připraví kávu, vy přiložíte kartu a následně jste vyzváni, abyste ocenili jeho mimořádné pracovní nasazení. Co přesně máte hodnotit? Rychlost procesoru? Dokonale naprogramovanou zdvořilost? Nebo skutečnost, že vás stroj během přípravy cappuccina neurazil?
Robotická obsluha totiž nabízí jednu nespornou výhodu. Nikdy se na zákazníka netváří kysele. Nemá čím.
Ještě půvabnější je příklad z amerického letiště Newark, kde podle zmíněné reportáže automat nabídl spropitné při nákupu obyčejné lahve vody v kiosku bez personálu.
Člověk přijde, vezme si vodu, zaplatí a najednou stojí před morální otázkou, zda si neživý pokladní systém zaslouží finanční uznání. Pokud ano, měli bychom začít odměňovat také dveře s pohybovým čidlem. Ty se nám alespoň samy otevřou a nikdy za to nic nechtějí.
Zaplaťte účet. A teď prokažte, že nejste lakomec
Podobná digitální psychologie už funguje také v českých restauracích. Jak popsal zpravodajský portál iDNES.cz, podle zářijového průzkumu společností Nomce a Rondo.cz mezi třemi tisíci respondenty pociťuje přibližně 17 procent dotázaných při nabídce přednastaveného spropitného nepříjemný tlak. Dalším 16 procentům aktivní vybízení vadí. Provozovatelé terminálů tedy zákazníkům poskytli úžasnou inovaci. Placení už není jen finanční transakcí, ale také drobnou zkouškou charakteru.
Stojíte před číšníkem, na displeji svítí několik procentních možností a vy přemýšlíte, jak odmítnout další platbu, aniž byste vypadali jako člověk, který právě okradl restauraci o rodinné stříbro. Zvlášť když obsluha trpělivě sleduje, kam položíte prst. Dříve bylo nepříjemné říct číšníkovi, že drobné navíc nenecháte. Dnes to můžete oznámit elektronickému zařízení, které vaši volbu diskrétně zpracuje před jeho očima. Skutečně obrovský pokrok v mezilidských vztazích. Aby bylo jasno, odměnit schopného číšníka je naprosto v pořádku. Pokud se někdo celý večer stará o hosty, ochotně poradí, zvládá komplikované objednávky a zachovává úsměv i při setkání s člověkem, který reklamuje teplotu kostek ledu, zaslouží si uznání. Problém nastává ve chvíli, kdy se z dobrovolného poděkování začíná stávat očekávaná položka. Podobně bychom mohli požadovat spropitné po každém cestujícím, kterému autobus zastavil na správné zastávce.
Peníze létají vzduchem. Ne vždy ale do správné kapsy
Podle údajů, které zveřejnila Česká televize, odhadovala Hospodářská komora v roce 2025 roční objem spropitného v českých stravovacích podnicích na dvanáct až patnáct miliard korun. Současně upozornila na nejasná pravidla jeho rozdělování. To už rozhodně nejsou drobné zapomenuté na stole. To je pořádný balík peněz, nad kterým by se mohl dojetím rozplakat i platební terminál, pokud by mu výrobce dopřál slzné kanálky.
Zákazník přitom často nemusí vědět, kam elektronické spropitné skutečně putuje. Dostane ho číšník, rozdělí se mezi celý personál, nebo závisí na interních pravidlech provozovatele?
Tohle je podstatně důležitější otázka než grafická velikost tlačítka s patnáctiprocentní odměnou. Jestliže má jít o poděkování konkrétním lidem, mělo by být jasné, zda se k nim peníze skutečně dostanou.
Moderní placení nám zároveň ukazuje, jak snadno lze obyčejnou společenskou zvyklost proměnit v obchodní mechanismus. Namísto spontánního rozhodnutí dostaneme předem připravenou nabídku, několik procentních variant a možnost připadat si provinile. Naštěstí stále existuje také tlačítko pro odmítnutí. Zatím. V marketingovém oddělení by jej možná nejraději přejmenovali na „Ne, děkuji, dnes nechci podpořit lidskost“.
Až nás jednou bankomat požádá o spropitné za to, že nám vydal naše vlastní peníze, vlastně už se nebudeme mít čemu divit. Jen doufejme, že vedle možností 10, 15 a 20 procent zůstane také jedno pořádné české tlačítko: „To si ze mě snad děláte srandu!“