Článek
Boston, 15. ledna 1919. Krátce po poledni se v hustě obydlené čtvrti North End ozval dunivý rachot připomínající střelbu. Obrovský ocelový zásobník společnosti Purity Distilling Company se náhle roztrhl a na okolní ulice vyrazil proud více než 8,7 milionu litrů melasy. Událost, která později vstoupila do historie jako Great Molasses Flood, měla během několika okamžiků podobu ničivé průmyslové katastrofy. Podle Boston Public Library se stěna melasy místy zvedala přibližně do výšky 4,5 metru a ulicemi se mohla pohybovat rychlostí kolem 56 kilometrů za hodinu.
Síla masy byla tak velká, že strhávala stavby, převracela povozy a poškodila konstrukci nedaleké nadzemní železnice. Lidé, kteří se právě vraceli z oběda nebo procházeli Commercial Street, neměli prakticky žádný čas uniknout.
Hustá tekutina je srážela k zemi a po prvotním nárazu se rychle stávala další překážkou záchrany. V troskách, pod kusy oceli a v lepivé vrstvě melasy nakonec zahynulo 21 lidí a dalších přibližně 150 utrpělo zranění.
Na první pohled zní nejpodivněji rychlost, s jakou se něco tak hustého mohlo městem prohnat.
Moderní analýzy však ukázaly, že po protržení plného zásobníku se obrovská masa zpočátku chovala úplně jinak než malé množství studené melasy v kuchyni. Výzkumníci z Harvardu později rekonstruovali fyziku celé události a jejich závěry prezentované prostřednictvím American Physical Society potvrdily mimo jiné význam teploty a prudké změny viskozity při chladnutí. Právě to také pomáhá vysvětlit děsivý paradox: kapalina se nejprve rozběhla ulicemi vysokou rychlostí, ale s postupným ochlazováním se měnila v čím dál obtížnější past pro lidi i záchranáře.
Samotný tank přitom nebyl bezproblémový ani před katastrofou. Místní obyvatelé si podle dobových svědectví všímali úniků melasy a konstrukce měla vykazovat nedostatky už během provozu. Pozdější technické rozbory poukázaly na příliš tenké ocelové stěny, problémy s nýty i vlastnosti použitého materiálu. Po havárii se vlastník snažil prosadit tvrzení, že zásobník mohl být poškozen bombou nastraženou anarchisty, avšak následné vyšetřování tuto verzi nepotvrdilo.
Záchranné práce byly mimořádně obtížné. Policisté, hasiči, zdravotníci i námořníci se brodili vrstvou, která se lepila na boty, oblečení i vybavení a každý pohyb zpomalovala. Některá těla byla nalezena až několik dní po neštěstí. Melasa pronikla do budov, kanalizace a přístavních vod, zatímco lidé ji na podrážkách postupně roznášeli do dalších částí města. Smithsonian Magazine připomíná dobová svědectví, podle nichž se sladký zápach v okolí katastrofy držel ještě dlouho po odstranění nejhorších následků.
Po tragédii následoval rozsáhlý právní spor. Společnost United States Industrial Alcohol, která Purity Distilling vlastnila, čelila stovkám žalob poškozených a pozůstalých. Soudem ustanovený auditor po dlouhém řízení dospěl k závěru, že rozhodující příčinou byla nedostatečně bezpečná konstrukce zásobníku, nikoli sabotáž. Firma nesla odpovědnost a musela vyplatit odškodnění.
Kauza se zároveň stala jedním z případů, které v USA posílily požadavky na odpovědnější projektování, kontrolu staveb a práci kvalifikovaných inženýrů.
Katastrofa měla i zvláštní historické pozadí. Spojené státy právě uzavíraly období první světové války a země stála před zavedením prohibice. Melasa byla důležitou průmyslovou surovinou, z níž se vyráběl alkohol využívaný nejen v nápojovém průmyslu, ale také pro technické účely. Nádrž v Bostonu proto nebyla nějakým bizarním skladem sladidla uprostřed města. Byla součástí průmyslového řetězce, který tehdy pracoval pod značným ekonomickým tlakem — a právě v takovém prostředí se ukázalo, jak drahé mohou být přehlížené technické nedostatky.
Dnes stojí v místě někdejšího zásobníku park a jen málo kolemjdoucích by podle vzhledu okolí poznalo, co se tam před více než stoletím odehrálo. Příběh bostonské melasové povodně přesto zůstává silný právě proto, že působí téměř absurdně, dokud člověk neuvidí skutečnou bilanci.
Za podivně znějícím názvem nebyla kuriozita, ale zhroucené domy, rodiny bez blízkých a město pokryté hnědou vrstvou, která během několika minut změnila obyčejné zimní odpoledne v tragédii.
Boston tehdy nezničil hurikán ani výbuch munice. Stačila jedna špatně navržená nádrž — a miliony litrů něčeho, co do té chvíle nikdo nepovažoval za smrtící.