Bolest nohou trápí stále více lidí. Významnou roli hraje životní styl i obuv

Bolesti nohou patří mezi obtíže, které dokážou významně zasáhnout do každodenního života. Mohou omezovat chůzi, práci, sport i běžné domácí činnosti. Někdy vznikají po nezvyklé fyzické zátěži, jindy se rozvíjejí postupně v souvislosti s dlouhým sezením, stáním, nevhodnou obuví nebo nedostatkem pohybu.

Samotné označení „bolest nohou“ však nepředstavuje konkrétní diagnózu. Příčina může být svalová, kloubní, nervová, ortopedická i cévní. Proto není správné každou bolest automaticky přičítat pouze sedavému zaměstnání nebo špatným botám. Zvláště dlouhodobé, opakované či zhoršující se obtíže vyžadují odborné posouzení.

Moderní pracovní režim přináší mnoha lidem několik hodin nepřetržitého sezení denně. Tělo přitom zůstává dlouhou dobu v téměř neměnné poloze, svaly jsou zapojovány jednostranně a dolní končetiny postrádají přirozený pohyb.

Státní zdravotní ústav upozorňuje, že obtíže pohybového aparátu souvisejí nejen s dlouhodobým sezením ve strnulé poloze, ale také s nevhodným uspořádáním pracovního místa, špatně nastaveným sedadlem a nedostatkem přestávek. Jako součást prevence doporučuje střídání poloh, ergonomickou úpravu pracoviště a kompenzační cvičení.

Při dlouhém sezení je proto vhodné pravidelně vstát, krátce se projít a rozhýbat kotníky, kolena i kyčle. Smyslem není absolvovat jednou denně náročný trénink a zbývající hodiny se vůbec nehýbat. Podstatné je přerušovat dlouhé úseky nečinnosti opakovaným, přiměřeným pohybem.

Podle Národního zdravotnického informačního portálu pravidelná a přiměřená fyzická aktivita zvyšuje svalovou sílu, zlepšuje pohyblivost kloubů, podporuje správné držení těla a pomáhá předcházet svalové nerovnováze. Vhodnou a dostupnou aktivitou může být především chůze, případně plavání, jízda na kole nebo individuálně zvolené posilovací a protahovací cvičení.

Běh nebo jiné nárazovější sporty však nejsou univerzálním řešením každé bolesti. Pokud člověka noha bolí již při běžné chůzi, má omezený rozsah pohybu nebo se potíže při zátěži zhoršují, měl by vhodný druh aktivity konzultovat s lékařem nebo fyzioterapeutem.

Významnou roli může sehrávat také obuv. Těsné boty, úzké špičky, nedostatečné tlumení nebo dlouhodobé nošení vysokých podpatků mění rozložení tlaku na chodidle a mohou zvyšovat zatížení jeho jednotlivých částí.

NZIP u příčně ploché nohy uvádí, že na rozvoji obtíží se mohou podílet oslabené svaly a vazivo, nadváha, nevhodná obuv i častá chůze nebo běh po tvrdém povrchu. Bolest se může objevovat především v přední části chodidla a zesilovat při delším stání či chůzi.

Bota by měla odpovídat tvaru chodidla, poskytovat dostatek prostoru prstům a neměla by vytvářet bolestivý tlak. Důležitá je rovněž stabilita, přiměřené tlumení došlapu a vhodná velikost. Ani označení „zdravotní“ nebo „ortopedická“ ovšem automaticky nezaručuje, že konkrétní obuv bude vyhovovat každému člověku.

Ortopedické vložky mohou u některých diagnostikovaných potíží pomoci rozložit tlak na chodidlo a odlehčit přetěžovaná místa. Neměly by však být považovány za univerzální léčbu všech bolestí nohou. Jejich výběr má vycházet z konkrétního problému, vyšetření chodidla a případně také z analýzy chůze.

U bolesti paty a klenby, která může souviset například s plantární fasciitidou, doporučuje britská veřejná zdravotní služba NHS boty s tlumenou patou a podporou klenby. Nedoporučuje naopak těsné špičaté boty, vysoké podpatky ani dlouhodobou chůzi naboso po tvrdém povrchu. Vložky nebo patní podložky mohou některým pacientům přinést úlevu, ale ani v tomto případě nenahrazují správnou diagnózu.

Řešení bolesti nohou zpravidla nespočívá v jediném opatření. Při lehkém přetížení může pomoci dočasné omezení činnosti, která bolest vyvolala, přiměřený odpočinek a následný postupný návrat k pohybu. Dlouhodobé úplné šetření končetiny bez doporučení lékaře může naopak vést k dalšímu oslabování svalů.

Fyzioterapie může být vhodná tehdy, pokud obtíže souvisejí se svalovou nerovnováhou, omezenou pohyblivostí, chybným pohybovým stereotypem nebo návratem k aktivitě po úrazu. Fyzioterapeut může vyhodnotit způsob chůze, rozsah pohybu a sílu jednotlivých svalových skupin a podle výsledku zvolit cílené cvičení.

Masáž může přinést dočasnou úlevu u přetížených svalů, není však léčbou všech příčin bolesti. Stejně tak nelze akupunkturu obecně doporučit pro každou bolest dolních končetin. Účinnost jednotlivých metod závisí na diagnóze a doplňková procedura nesmí oddálit potřebné lékařské vyšetření.

Bolest navíc nemusí vznikat přímo v místě, kde ji člověk pociťuje. Může například vycházet z bederní páteře nebo vznikat při podráždění nervu. Takové obtíže mohou být provázeny brněním, sníženou citlivostí nebo bolestí vystřelující do chodidla.

Samostatnou skupinu tvoří cévní příčiny. Ischemická choroba dolních končetin může způsobovat svalovou bolest při chůzi, která člověka přinutí zastavit a po několika minutách klidu ustoupí. Mezi její významné rizikové faktory patří kouření, nedostatek pohybu, obezita, cukrovka, vysoký krevní tlak a zvýšená hladina cholesterolu.

Zvýšenou pozornost vyžaduje náhle vzniklá bolest jedné nohy spojená s otokem, pocitem tepla, změnou barvy kůže nebo ztvrdnutím lýtka. Podobné projevy mohou podle NZIP doprovázet hlubokou žilní trombózu, při níž krevní sraženina částečně nebo úplně uzavře hlubokou žílu.

Pokud se současně objeví dušnost, bolest na hrudi, zrychlený tep, kašel nebo náhlá slabost, může jít o příznaky plicní embolie. V takové situaci je namístě bezodkladně volat zdravotnickou záchrannou službu na čísle 155, případně evropskou tísňovou linku 112.

Lékařské vyšetření je vhodné také při bolesti po závažnějším úrazu, nemožnosti na nohu došlápnout, výrazném otoku, horečce, zarudnutí, poruše citlivosti nebo postupném zhoršování obtíží. Zvýšenou opatrnost potřebují lidé s cukrovkou, cévním onemocněním nebo poruchami citlivosti, protože poranění či infekce chodidla u nich mohou mít závažnější průběh.

Vyšetření by neměli odkládat ani lidé, kterým se bolest opakovaně vrací, budí je ze spánku, objevuje se v klidu nebo se nezlepšuje navzdory rozumnému omezení zátěže. Přetrvávající bolest není vhodné dlouhodobě překrývat pouze léky proti bolesti bez zjištění její příčiny.

Péče o dolní končetiny začíná u každodenních návyků. Patří mezi ně pravidelné přerušování dlouhého sezení, přiměřená fyzická aktivita, postupné zvyšování zátěže, vhodná obuv a dostatečný čas na regeneraci.

Prospěšné je také udržování přiměřené tělesné hmotnosti, nekouření a kontrola krevního tlaku, hladiny cukru i cholesterolu. Tato opatření neslouží pouze pohybovému aparátu, ale pomáhají snižovat také riziko cévních onemocnění, která mohou bolesti dolních končetin způsobovat.

Bolesti nohou proto není vhodné ani dramatizovat, ani automaticky přehlížet. Krátkodobé přetížení se může po úpravě režimu zklidnit, dlouhodobé nebo neobvyklé obtíže však mohou upozorňovat na problém, který domácí cvičení ani nová obuv nevyřeší.

Včasná reakce na první příznaky, rozumný pohyb a odborné vyšetření v případě přetrvávajících potíží mohou pomoci zachovat pohyblivost i správnou funkci dolních končetin. Nejdůležitější přitom není hledat jediný zázračný prostředek, ale porozumět skutečné příčině bolesti a podle ní zvolit odpovídající postup.

______________________

Použité odborné a nekomerční zdroje: