Článek
Když Komerční banka měnila své poplatky, server Peníze.cz doložil, že vklad hotovosti na vlastní účet u přepážky nově vyjde na 50 korun a výběr na 150 korun. Banka tím předvedla vzácný finanční objev: peníze stojí peníze už ve chvíli, kdy je přinesete, a podruhé ve chvíli, kdy si je odnesete. Mezitím můžete zdarma obdivovat, jak profesionálně leží na účtu.
Aktuální ceník Komerční banky nabízí další přehlídku moderního bankovního pohostinství. Asistované zadání platby, změna trvalého příkazu nebo vystavení potvrzení stojí 100 korun, stejně jako servisní úkon na kartě provedený pracovníkem. Nestandardní převzetí karty může vyjít na 1 000 korun, takže karta zřejmě nepřijíždí kurýrem, ale v čestné koloně s policejním doprovodem.
Citované ceníky samy o sobě neprokazují žádný podvod ani nezákonné jednání. Banka cenu zveřejňuje a klient ji přijímá v rámci smluvních podmínek, často způsobem připomínajícím dobrovolný vstup do místnosti, jejíž dveře se otevírají jen dovnitř. Poplatek tedy může být legální, transparentní a současně tak absurdní, že by se za něj nestyděl ani výběrčí mýta u vchodu do vlastní garáže.
Komerční banka: Sto korun za lidský hlas, aplikace zatím dýchá zdarma
U Komerční banky je většina běžných elektronických operací zdarma, zatímco zásah člověka bývá oceněn stokorunou. Klient tak není trestán za to, že nerozumí bankovnictví, ale pouze prémiově motivován, aby se přestal ptát. Zaměstnanec na pobočce se postupně mění v luxusní příslušenství podobné vyhřívanému volantu: příjemné, ale v základní výbavě ho nečekejte.
Také měsíční tarify mají elegantní hierarchii Start, Standard, Komfort a Exclusive s cenami od nuly do 169 korun. Kdo sáhne po základním tarifu, může za výběr z bankomatu mimo sdílenou síť v Česku či ve vybraných evropských zemích zaplatit 49 korun, zatímco některé dražší tarify nabízejí takové výběry zdarma. Je to osvědčený model: nejprve platíte za službu, potom za balíček, v němž vám banka slavnostně odpustí placení za službu.
Dokonalý destilát celé filozofie se ukrývá v rozsáhlém sazebníku KB platném od května 2026. U měsíční automatické splátky v bezúročném období u již nenabízených kreditních karet stojí v poznámce, že poplatek je účtován bez ohledu na to, zda byla služba v daném období využita. To už není obyčejná cenotvorba, ale téměř filozofická disciplína: služba nemusí existovat ve vašem životě, stačí, že existuje v tabulce.
Česká spořitelna: Pobočka jako zážitková restaurace bez jídelního lístku
Ani ceník České spořitelny nenechává milovníky placeného lidského kontaktu hladovět. Standardní odchozí platba zadaná přes telefonního bankéře nebo na pobočce stojí 125 korun, stejně jako založení či změna trvalého příkazu a individuální výpis. Náhradní karta objednaná prostřednictvím pracovníka může stát 400 korun, protože plast se patrně při osobním rozhovoru obohatí o finanční sebevědomí.
Výběr korunové hotovosti na pobočce přijde na 125 korun, u klientů od 70 let se však tento poplatek podle ceníku neuplatňuje. Neuskutečněný předem ohlášený hotovostní výběr stojí přesně 1 000 korun. Samotný pozdrav tedy zůstává zdarma, ovšem jen proto, že zatím nedostal vlastní řádek, poznámku pod čarou a minimální tarif při delším očním kontaktu.
Velké banky přitom nejsou finančními útulky odkázanými na stokorunové příspěvky klientů. Komerční banka vytvořila za rok 2025 čistý zisk 18,1 miliardy korun, jak uvedly České noviny, zatímco čistý zisk České spořitelny dosáhl podle Seznam Zpráv 27,8 miliardy korun. Tato čísla sama neprokazují, že konkrétní poplatky vytvářejí zisk, ale uklidňují obavy, že by bez stokoruny za trvalý příkaz muselo představenstvo topit starými výpisy z účtů.
Ministerstvo financí na portálu věnovaném finanční gramotnosti upozorňuje, že poplatky za vedení účtu a transakce mohou převýšit připsané úroky. Evropská pravidla současně klientům zaručují informace o poplatcích, každoroční přehled zaplacených částek a pomoc při změně bankovního účtu. Pokud klient považuje konkrétní poplatek za nesprávně účtovaný, může se po reklamaci obrátit na finančního arbitra, který podle své výroční zprávy řeší i spory o správnost poplatků za platební služby. Systém tedy nabízí svobodu: můžete platit, reklamovat, nebo odejít a dopřát dosavadní bance exkluzivní službu nazvanou ztráta klienta.
Když banka zpoplatní i ticho, klientovi zbývá hlasovat nohama
Bankovní poplatek bývá malý, aby neurazil, a pravidelný, aby vydělal. Padesát korun za vklad, sto za pomoc, sto padesát za výběr a tisícovka za nedostavení se nevypadají jednotlivě jako revoluce. Dohromady však skládají portrét systému, v němž se klient učí omlouvat, že ještě potřebuje člověka. Sazebník se přitom tváří jako neutrální tabulka, přestože je to nejlépe vychovaný výběrčí v zemi. Nekřičí, nevyhrožuje a nikdy nezapomene strhnout přesnou částku.
Banka samozřejmě smí chtít za službu zaplatit. Klient však smí chtít, aby služba měla smysl, přiměřenou cenu a aby ji skutečně potřeboval. To není útok na bankovnictví, nýbrž elementární připomínka, že účet není permanentka do placené čekárny. Nejdražší totiž není jedna stokoruna u přepážky, ale zvyk považovat každou stokorunu za příliš malou na odpor. Právě z takových drobných rezignací vzniká velký a velmi pohodlný byznys.
Kdo ceník nečte, platí za nevědomost. Kdo ho přečte, platí někdy také, ale alespoň přesně ví, za kterou kolonku byl právě oceněn. Proto má smysl poplatky kontrolovat, reklamovat chyby a odejít tam, kde se obyčejný úkon ještě nepovažuje za luxusní zážitek. Bankovní věrnost totiž není charakterová vlastnost, pouze dlouhodobý souhlas s aktuální cenou.
Moderní banka vám totiž nevezme peníze bez důvodu; ona tomu důvodu pouze přidělí položku v ceníku.