Článek
Výchozí analýza zveřejněná na Peníze.cz uvádí, že český bankovní sektor za rok 2025 vytvořil čistý zisk 121,7 miliardy korun. Autor zároveň odhaduje, že koruna stabilně ponechaná na běžném účtu může bance přinášet devětkrát vyšší marži než koruna půjčená v hypotéce. Sám ovšem upozorňuje, že jde o analytický model, nikoli účetní výkaz každé banky; devítinásobek je tedy působivá momentka, ne finanční přírodní zákon vytesaný do mramoru pobočky.
Bankovní poplatek býval ideálním padouchem. Byl vidět, měl konkrétní částku a pravidelně se dostavoval na výpis jako nevítaný příbuzný. Jenže rozbor ziskovosti bank zveřejněný Českou národní bankou připomíná, že hlavní roli hraje čistý úrokový zisk, tedy rozdíl mezi úrokovými příjmy a náklady. Zatímco klient sleduje třicetikorunový poplatek, skutečný bankovní orchestr hraje o několik pater výš a bez přestávky.
Nejzajímavější postavou tohoto představení je „vkladová sedlina“. Jde o stabilní část peněz, která se na účtech dlouhodobě drží a na změny sazeb reaguje jen pomalu. Přijde výplata, odejde nájem, elektřina, nákup i předplatné služby, kterou měl člověk už třikrát zrušit, ale určitý zůstatek zůstává. Klient mu říká rezerva pro jistotu, bankovní bilance v něm vidí spolehlivého tichého pracovníka, který nezná dovolenou ani odbory.
Sedlina není tajně zabavený majetek ani kouzelný pytel bankovek ve sklepě.
Vklad představuje závazek banky vůči klientovi, přičemž banka prostředky využívá v rámci své bilance, regulace a pravidel pro kapitál i likviditu. Musí být připravena peníze podle podmínek účtu vyplatit, ale do té doby pro ni představují zdroj financování. Zákazník tak vidí bezpečný zůstatek v aplikaci, zatímco v zákulisí už tato čísla dávno nastoupila do práce.
K 6. srpnu 2026 ponechala ČNB dvoutýdenní repo sazbu na 3,75 procenta. Banky zároveň od ledna 2025 drží čtyři procenta stanovených krátkodobých závazků jako povinné minimální rezervy, přičemž ČNB vysvětluje, že tyto rezervy nejsou úročeny. Zbytek přebytečné likvidity může bankovní sektor mimo jiné ukládat prostřednictvím repo operací u centrální banky. Na oslavu není třeba konfety; postačí kalkulačka a klient, který na svůj účet několik měsíců nesáhne.
Ještě výmluvnější jsou červnová data. Podle úrokové statistiky ČNB za červen 2026 dosahovalo průměrné úročení běžných účtů domácností 0,15 procenta, zatímco nové vklady s dohodnutou splatností nabízely v průměru 3,11 procenta a nové hypoteční úvěry 4,65 procenta. Nejde o navzájem zaměnitelné údaje ani o hotovou bankovní marži, ale rozdíl v ceně peněz ukazují velmi názorně. Klient dostane nula celá skoro nic a ještě mu aplikace pogratuluje, že má své finance pod kontrolou.
Rozměr celého rybníka dokládá bankovní statistika ČNB: na konci června 2026 držely banky vklady rezidentů v objemu 8,005 bilionu korun, zatímco úvěry rezidentům dosahovaly 8,145 bilionu. Ne všechny tyto peníze jsou běžné účty domácností a už vůbec ne celá pověstná sedlina. Čísla však vysvětlují, proč je stabilní vkladová základna pro banku podstatnější než efektní leták slibující vedení účtu za nulu. Hypotéka samozřejmě není charitativní program bankovního domu. Její skutečný výnos však snižují náklady na financování a zajištění úrokového rizika, kapitálové požadavky, možnost nesplácení i provozní a distribuční výdaje. Právě proto výchozí analýza pracuje u modelové pětileté fixace s čistou marží kolem 0,4 procenta, nikoli s celou sazbou placenou klientem. Hypotéka pózuje na billboardu s klíči od vysněného bytu, sedlina mezitím nenápadně zamyká pokladnu.
Ani bankovní poplatky nevymřely; pouze už nehrají hlavního draka. Zisk přichází také z provizí, platebních služeb, měnových převodů a finančních operací, přičemž jejich podíl se mezi jednotlivými bankami liší.
Poplatek je ovšem jediný výdělek, který klient dokáže na výpisu obkroužit červenou propiskou. Úrokový rozdíl se schovává v desetinných místech, kde běžný občan pátrá jen tehdy, když mu zbude energie po hledání hesla do internetového bankovnictví.
Pak do spořádaného bankovního salonku vchází Bitcoin, finanční host bez kravaty, zato s pověstí, že buď proletí střechou, nebo v ní udělá díru cestou dolů. Když jeho cena stoupá, začne i majitel běžného účtu náhle podezřívavě zkoumat, proč jeho koruny dostávají za celoroční práci úrok připomínající spropitné. Bitcoin však není spořicí účet s lepší sazbou: ČNB výslovně upozorňuje na jeho vysokou volatilitu a možnost přijít o vložené prostředky. Digitální raketa zkrátka nabízí výhled, nikoli bezpečnostní pás.
Bylo by také nepřesné tvrdit, že každý nákup Bitcoinu vysaje peníze z celého bankovního systému jako elektronický upír. Koruny poslané prodejci nebo obchodní platformě se obvykle přesunou na jiný účet, případně do jiné banky či zahraničí; u konkrétního ústavu může vklad klesnout, ale ze systému nemusí automaticky zmizet stejný objem peněz. Bitcoin může bankovní sedlinu rozvířit, sám však neotevírá odtokový kanál uprostřed trezoru. Citlivějším místem bankovního modelu je klient, který začne peníze aktivně přesouvat mezi běžným, spořicím a termínovaným účtem. Tentýž rozbor ČNB popisuje, že během období rostoucích sazeb skutečně část prostředků přešla z netermínovaných vkladů do lépe úročených produktů. Jakmile se majitel peněz začne ptát, konkurence dostane hlas a pohodlná sedlina ztrácí část své výnosné nehybnosti. Pro banku je proto nejmilejší klient spokojený, solventní a především finančně ospalý.
Férovost ovšem vyžaduje připomenout, že bankovní účet nabízí něco, co Bitcoin neposkytuje. Vklady jsou v Česku pojištěny do ekvivalentu 100 000 eur na jednoho klienta u jedné banky, zatímco evropské dohledové orgány u některých kryptoaktiv varují před rizikem a omezenou právní ochranou investorů. Banky podléhají regulaci, nesou náklady na provoz, bezpečnost i řízení rizik a jejich zisk není automaticky důkazem provinění. Satira může bankovní bilanci pošťouchnout loktem, nesmí z ní však vyrábět policejní spis.
Když se sedlina pohne, účet začne mluvit
Smyslem této glosy není vyhnat úspory z banky a poslat je jediným kliknutím za oranžovým logem. Smyslem je připomenout, že i nečinnost má cenu a na finančním trhu ji obvykle inkasuje ten, kdo má lepší tabulku. Banka vydělává legitimně; klient však nemusí poskytovat levné dlouhodobé financování jen proto, že její aplikace působí mile. Až Bitcoin znovu zamíří vzhůru, možná probudí tisíce lidí, které bankovní úrok nedokázal vyrušit ani ze zdvořilosti. Při prudkém pádu však může tentýž člověk zjistit, že digitální svoboda umí být stejně drahá jako finanční spánek. Mezi nulovým úrokem a divokou spekulací přitom leží široký prostor pro rozumné rozhodování.
Každá koruna má svého majitele, účel a dobu, po kterou může zůstat stranou. Provozní rezerva potřebuje dostupnost a bezpečí, dlouhodobá investice zase čas, promyšlené rozložení rizika a odolnost vůči výkyvům. To, že je účet označen jako bezplatný, ještě neznamená, že peníze na něm ekonomicky nic nestojí.
Bankovní dům nemusí klientovi sahat do kapsy, když mu klient kapsu každý měsíc disciplinovaně položí na přepážku. Stačí ticho, pohodlí a přesvědčení, že zůstatek, který se nehýbe, také nic nedělá. Sedlina totiž nevzniká v bance; vzniká ve chvíli, kdy člověk přestane rozhodovat o vlastních penězích.