Článek
Na první pohled by člověk možná nehádal, že právě zbraně patří mezi dlouholeté zájmy Václava Vydry (70). Herec je přitom v minulosti nejen vlastnil, ale také se jim profesně věnoval. Doma měl pistole, revolvery i brokovnice a ke střelbě se dostal už dávno předtím, než si ze svého koníčku udělal podnikání.
Zabít zvíře? S tím má problém
Lov ale nikdy nebyl jeho cílem. Vydra opakovaně vysvětloval, že ho zajímá hlavně sportovní střelba. Vyzkoušel skeet i trap a nějaký čas se střelbě věnoval poměrně intenzivně. Dokonce se účastnil mezinárodních soutěží. Na živé cíle ale nestřílel. „Ne, na živé cíle jsem nikdy nestřílel. Já si dělal myslivecký zkoušky jen proto, abych mohl mít brokovnici. Upřímně řečeno, mám problém zabít zvíře,“ řekl.
Zbraně vnímal hlavně jako technicky propracované předměty a vysvětloval, proč ho na nich tolik fascinuje jejich konstrukce. „Zbraně jsou věci. Je to výplod lidské fantazie, inteligence a touhy přežít. Bez zbraní bychom jako lidé nepřežili. Na to jsme příliš slabí. Zbraně jsou také v naprosté většině dokonalá řemeslná a často i umělecká díla.“
Po revoluci chtěl vydělat
Po listopadu 1989 se otevřely možnosti, o kterých se lidem předtím ani nesnilo. Vydra se společně se dvěma společníky rozhodl, že svůj zájem o zbraně promění v podnikání. Začali je dovážet a prodávat. Firma se zpočátku rozjela velmi slušně. Jenže právě rychlý růst se později ukázal jako jeden z problémů.
Václav Vydra se svou druhou manželkou Janou Bouškovou
Vydra s odstupem přiznal, že trojice nebyla zkušená v podnikání a nedokázala včas zabrzdit. Firma měla velkoobchod, několik maloobchodů a dodávala zboží dalším prodejcům. S růstem ale přibývaly také úvěry, leasingy a nájmy. „Měli jsme takový raketový nástup v roce 1990, kdy se tady naskytla ta možnost, aby si lidé kupovali zbraně. Otevřít si obchod se zbraněmi bylo poměrně jednoduché. Stačil živnostenský list. Dováželi jsme zbraně ze Španělska. Byli jsme tři společníci, ale bohužel ne moc dobří obchodníci,“ vzpomínal později.
Další komplikaci přinesla změna legislativy. Podle Vydry se po přijetí nového zákona o zbraních a střelivu obchod na určitou dobu prakticky zastavil, protože chyběla prováděcí vyhláška. Firmě mezitím dál běžely náklady. „A pokud firma tzv. nekapitalizuje, žije z úvěrů, leasingů a nájmu, tak jakékoliv zakopnutí a problém může být pro firmu smrtelný. Také nám do toho přišel nový zákon o zbraních, který, jak je v této zemi zvykem, vstoupil v platnost, ale neměl prováděcí vyhlášku,“ popsal. Podnikání nakonec skončilo krachem. A účet za tuhle zkušenost byl hodně vysoký.
Ručil za půjčku rodným domem
Pro Vydru nešlo jen o to, že přišel o firmu a peníze, které do ní vložil. Do problémů se dostal také jeho majetek. Rodinný dům, kterým ručil za půjčku, skončil v zástavě banky. Vydra později o neúspěchu mluvil poměrně otevřeně. Nehledal přitom jediného viníka. Přiznal, že se na situaci podepsala i jeho nezkušenost. „Byl jsem hodně naivní, důvěřivý, nerozuměl jsem zákonitostem obchodování,“ tvrdil.
Podle něj byla celá zkušenost drahou školou. Firma se dostala do konkurzu a Vydra se musel vypořádat s dluhy, které se týkaly i jeho osobního majetku. Dům, v němž žil, byl zastavený v bance. Z dnešního pohledu o tom dokáže mluvit s nadhledem, tehdy ale rozhodně nebylo o co stát.
Pak přišel zvláštní telefonát
Když už se zdálo, že se z finančních problémů bude dostávat jen velmi těžko, stalo se něco, co si Vydra dodnes vysvětluje po svém. Kontaktovala ho žena, kterou vůbec neznal. Tvrdila, že dokáže komunikovat s lidmi, kteří už zemřeli. A během seance se podle jejích slov měla objevit Vydrova maminka, známá herečka Dana Medřická.
Vzkaz měl být jednoduchý: nemá se bát, protože všechno dobře dopadne. „V té době, kdy to bylo všelijaké, mě kontaktovala jedna paní, kterou jsem neznal. Sdělila mi, že umí komunikovat s duchy a na seanci prý přišla moje máma, která mi vzkazuje, abych se nebál, že všechno dobře dopadne,“ popsal Vydra. Ať už člověk na podobné věci věří, nebo ne, Vydrovi tenhle moment pomohl především psychicky. Dodal mu odvahu pustit se do dalšího projektu, nad kterým předtím váhal. Byla jím kniha o jeho mamince.
Kniha o Daně Medřické šla na dračku
Vydra chtěl o Daně Medřické napsat knihu už v době, kdy se jeho finanční situace komplikovala. Jenže narazil na problém s vydáním. Nakladatelé nebyli ochotní pustit se do tak vysokého nákladu, jaký podle něj kniha potřebovala. Nakonec si na tisk plánoval půjčit peníze. Pak ale přišla poněkud neuvěřitelná náhoda. Distributor, kterého se podařilo najít, bydlel prakticky za rohem.
Václav Vydra s manželkou Janou Bouškovou a Jiřím Štěpničkou na křtu knihy o Daně Medřické
Kniha se začala prodávat mnohem rychleji, než Vydra čekal. „Po knížce se jenom zaprášilo,“ popsal později. Situace se tím obrátila. Vydra nakonec nemusel využít plánovanou půjčku a peníze z prodeje knihy mu umožnily vypořádat závazky spojené s domem. „Pak už to byl čistý příjem, který mě v podstatě zachránil a umožnil mi koupit zpátky náš dům, který byl zastavený v bance,“ dodal herec. Proto dnes na knihu o své mamince vzpomíná nejen jako na osobní vzpomínku na ženu, která pro něj byla zásadní, ale která ho svým způsobem také zachránila.
Dana Medřická zemřela v roce 1983, když bylo jejímu synovi šestnáct let. Po zkušenosti s neznámou ženou, která mu předala údajný vzkaz od maminky, se jeho pohled na život po smrti změnil. „V určité formě si myslím, že ano. Něco se nemůže proměnit v nic. Těžko to lze pojmenovat. Někdy člověk cítí, že to funguje a ten, kdo už tu fyzicky s námi není, je tady s námi jiným způsobem pořád dál,“ uvažoval herec.
Zbraně zůstaly koníčkem, koně ale dostali přednost
Obchod se zbraněmi je dávno minulostí. Samotný zájem ale nezmizel, ovšem mnohem větší část jeho života postupně zabrali koně. K prvnímu vlastnímu koni se dostal v roce 1998. Z koní se postupně stal tak velký koníček, že si kvůli nim pořídil statek a začal se jim věnovat naplno. Jezdí bez sedla i bez udidla a dlouhodobě prosazuje citlivější přístup ke zvířatům. „Co se týká financí, tak je to 99:1 ve prospěch koní,“ zavtipkoval kdysi, když popisoval, jak velkou část jeho života koně zabírají.
Zbraně tak zůstaly jedním z jeho koníčků, podnikání s nimi ale pro Vydru skončilo jako velmi drahá zkušenost. A paradoxně mu cestu z nejhoršího období pomohla najít kniha věnovaná jeho mamince. Ženě, která už v té době nebyla na světě, ale jejíž jméno mu nakonec pomohlo zachránit střechu nad hlavou.
Zdroje: autorský článek s využitím
https://zeny.iprima.cz/vaclav-vydra-se-kvuli-podnikani-dostal-do-obrich-dluhu-kdo-ho-zachranil-197234
https://www.idnes.cz/finance/hypoteky-a-pujcky/vaclav-vydra-chodim-spat-jako-herec-vstavam-jako-podnikatel.A070524_152623_firmy_rady_amr
https://www.denik.cz/spolecnost/kone-potrebuji-svobodu/
https://dvojka.rozhlas.cz/zacal-jsem-se-vic-zamyslet-nad-tim-jak-zit-s-prirodou-v-tomhle-rozhovoru-s-7483715
https://www.irozhlas.cz/kultura/vaclav-vydra-kamenak_1805271613_mos