Článek
Dětství Ondřeje Sokola (54) rozhodně nepřipomínalo budoucnost sebevědomého moderátora, jak ho známe dnes. Spíš naopak. Ve škole patřil mezi ty, kteří stáli stranou kolektivu, a často se stával terčem posměchu. Výrazné dioptrické brýle i uzavřenější povaha z něj dělaly snadný cíl. Sám později přiznal, že se dlouho necítil ve společnosti ostatních jistě a držel se spíš v pozadí. „Vždycky jsem byl to dítě, které bylo nejvíc vzadu, a fakt po mně ostatní šlapali,“ říkal Karlu Šípovi v pořadu Všechnopárty.
Neměl to vůbec jednoduché
Dětství je přitom obdobím, kdy si člověk vytváří vztah sám k sobě i k okolnímu světu. „Byl jsem extrémně hubené, ošklivé, brejlaté dítě, zastrčené, fakt strašně introvertní,“ vysvětloval. Pokud v v této době v dítěti převládá pocit odmítnutí, může to ovlivnit sebevědomí na dlouhé roky dopředu. U Sokola se k tomu přidával ještě faktor, který tehdy nebyl tolik známý ani pochopený.
Dnes už otevřeně mluví o tom, že žije s Aspergerův syndrom. Ten ovlivňuje především sociální interakce, například schopnost číst neverbální signály, rozpoznat ironii nebo vnímat jemné nuance v komunikaci. „Mívám blbé období, kdy se mi nechce ven a mám strach z lidí. V tu chvíli je pro mě těžké chodit ven a zvlášť u této profese musím přiznat, že to není vůbec příjemné,“ tvrdil.
Právě v dětství to pro něj znamenalo další bariéru, kterou jeho okolí často nechápalo. Lidé s tímto syndromem mohou působit uzavřeně, někdy až odtažitě, přestože ve skutečnosti jen zpracovávají sociální situace jiným způsobem. Pro dítě je pak složité najít si pevné místo v kolektivu, který podobné odlišnosti neumí přijmout.
Začal napodobovat Karla Gotta
Zlom ale přišel nečekaně. Na letním táboře vzal do ruky kytaru a začal napodobovat Karla Gotta. Reakce ostatních dětí byla bouřlivá – smích a potlesk. A právě tehdy si uvědomil, že humor a vystupování mohou být jeho cestou. Poprvé zažil, že může stát v centru pozornosti a být přijímaný. Tento moment bývá v jeho životním příběhu často označován jako zásadní obrat.
Od té chvíle začal postupně objevovat vlastní výraz. Následovala studia na umělecké škole a první zkušenosti na jevišti. Divadlo mu poskytlo prostor, kde mohl pracovat s emocemi i komunikací strukturovaněji, což lidem s Aspergerovým syndromem často vyhovuje. Scénář, role a jasně dané situace dávají jistotu, kterou běžný společenský kontakt někdy postrádá.
Aspergerův syndrom nezmizel
Z Sokola se postupně stal nejen herec, ale i režisér, dramaturg a překladatel. Působí například v Činoherní klub, kde se podílí na řadě inscenací a dlouhodobě patří mezi výrazné osobnosti souboru. Vedle divadla se prosadil také ve filmu a televizi, kde si získal popularitu jako pohotový moderátor i charismatický herec.
Jeho talent byl oceněn významnými cenami, jako je Cena Thálie nebo Cena Alfréda Radoka, a opakovaně získal i nominace na Český lev. Tyto úspěchy potvrzují, že patří mezi nejvýraznější osobnosti české kulturní scény své generace.
Aspergerův syndrom přitom nezmizel, Sokol se s ním naučil pracovat. Pro lidi s touto diagnózou může být obtížné odhadnout, jak jejich slova zapůsobí na ostatní, nebo pochopit skryté významy v komunikaci. Někdy tak mohou působit příliš přímo nebo necitlivě, aniž by to byl jejich záměr. Právě otevřenost, s jakou o svém fungování mluví, pomáhá bourat stereotypy a předsudky.
Už se nad to umí povznést
Na druhou stranu se s touto formou poruchy autistického spektra často pojí i silné stránky. Patří mezi ně schopnost hlubokého soustředění, analytické myšlení nebo důslednost. Lidé s Aspergerovým syndromem mívají také výrazný smysl pro detail a dokážou se dlouhodobě věnovat jedné oblasti s mimořádnou intenzitou. Právě tyto vlastnosti mohou výrazně pomoci v kreativních profesích a v případě Ondřeje Sokola se ukázaly jako klíčové. „Od té doby, co jsem to zjistil, to můj život ovlivňuje hrozně pozitivně. Pochopil jsem, že s určitými věcmi nemohu bojovat nebo proč mě některé věci rozčilují. Už se nad to umím povznést,“ uvedl.
Zajímavé je, že humor, který se stal jeho profesní značkou, může být zároveň nástrojem, jak překonávat sociální bariéry. Vtip a nadsázka totiž umožňují navazovat kontakt i tam, kde by přímá komunikace byla složitější. Sokol tak dokázal proměnit něco, co bylo kdysi zdrojem nejistoty, v jednu ze svých nejsilnějších stránek.
Jeho příběh tak není jen o úspěchu v showbyznysu. Je především důkazem, že i odlišnost, která v dětství bolí, se může v dospělosti proměnit v přednost. A také připomínkou, že za každým sebejistým vystoupením může stát dlouhá cesta plná překážek, které nejsou na první pohled vidět.
Zdroje: Autorský článek s využitím