Článek
Po komunistickém převratu v únoru 1948 čekala československou společnost zásadní proměna. Nový režim usiloval nejen o politickou a ekonomickou kontrolu, ale také o zásadní přetvoření kulturního života. Literatura, umění i film měly sloužit ideologii a stát se nástrojem budování socialistické společnosti podle sovětského vzoru. Jednou z klíčových postav, které tento proces formovaly, byl marxistický literární kritik a politik Ladislav Štoll.
Ideolog nové kulturní linie
Ladislav Štoll (1902–1981) patřil k nejvlivnějším ideologům komunistické kulturní politiky v Československu. Původně pracoval jako bankovní úředník, později se stal novinářem a literárním kritikem spojeným s komunistickým hnutím. Do Komunistické strany Československa vstoupil v roce 1929 a postupně se vypracoval mezi její přední kulturní teoretiky.
Po druhé světové válce a zejména po převzetí moci komunisty v roce 1948 získal značný vliv. Podílel se na formování oficiální kulturní politiky, která měla zcela změnit charakter československého umění. Cílem bylo nahradit pluralitní meziválečnou kulturu jednotným ideologickým modelem založeným na marxismu-leninismu.
Socialistický realismus jako závazná norma
Jedním z hlavních nástrojů této kulturní transformace se stal socialistický realismus – oficiální umělecký směr komunistických států. Umění podle něj mělo zobrazovat realitu „v revolučním vývoji“ a podporovat ideály dělnické třídy a socialismu.
Klíčovým momentem v prosazování této doktríny byl Štollův referát „Třicet let bojů za českou socialistickou poezii“, který přednesl v lednu 1950 na konferenci Svazu československých spisovatelů. Text se brzy stal ideologickým manifestem nové kulturní politiky a určoval, jaká poezie je považována za správnou a jaká naopak za nepřijatelnou.
V referátu Štoll vyzdvihoval autory, kteří podle něj reprezentovali „správný“ směr socialistické literatury, například Jiřího Wolkera nebo S. K. Neumanna. „Pravdivé umělecké zobrazení není možné, není-li spisovatelův talent kultivován marxismem-leninismem,“ vysvětloval například svým posluchačům. Naopak tvrdě kritizoval řadu významných básníků meziválečné generace, jejichž tvorbu označoval za pesimistickou, formalistickou či ideologicky škodlivou. Terčem jeho útoků se stal například František Halas, jehož poezii považoval za výraz úpadku starého světa.
Rozdělení kultury na „povolenou“ a „zakázanou“
Štollovy názory se rychle promítly do praxe. Literatura a umění byly přísně kontrolovány a jakákoliv odchylka od socialistického realismu byla považována za ideologickou chybu. Řada autorů byla vytlačena z veřejného života, jejich knihy přestaly vycházet a někteří se ocitli na dlouhá léta v kulturní izolaci.
Tento systém vedl k rozdělení kulturní scény na „oficiální“ a „neoficiální“. Autoři, kteří přijali ideologické požadavky režimu, mohli publikovat a vystupovat veřejně. Naopak spisovatelé a umělci s odlišnými názory byli marginalizováni nebo cenzurováni.
Štollův vliv se přitom neomezoval pouze na literaturu. Jako významný kulturní funkcionář zasahoval také do filmové a divadelní tvorby a podílel se na rozhodování o tom, které projekty budou realizovány a které nikoliv.
Politická kariéra a mocenský vliv
Vedle kulturního působení zastával Štoll i významné politické funkce. V první polovině padesátých let se stal ministrem vysokých škol a později ministrem kultury. V rámci komunistické strany patřil k důležitým ideologům a jeho názory byly respektovány nejvyšším vedením.
Za svou činnost byl režimem opakovaně vyznamenán. Obdržel například Řád republiky nebo Státní cenu Klementa Gottwalda. Taková ocenění potvrzovala jeho postavení jednoho z hlavních architektů kulturní politiky komunistického Československa.
Slábnutí vlivu a pozdější hodnocení
Na přelomu 50. a 60. let se politická atmosféra v Československu začala postupně uvolňovat. S tím se zmenšoval i přímý vliv nejtvrdších stalinistických ideologů, mezi které Štoll patřil. Přesto zůstával významnou osobností kulturního života a nadále působil v akademických institucích i v literární kritice.
Ladislav Štoll zemřel v roce 1981 v Praze. Komunistický režim mu uspořádal státní pohřeb, což odráželo jeho dlouhodobé postavení v systému.
Po roce 1989 se však jeho role začala hodnotit mnohem kritičtěji. Historici i literární badatelé dnes často poukazují na to, že Štoll patřil mezi hlavní představitele ideologického dohledu nad kulturou v padesátých letech. Jeho zásahy podle nich přispěly k omezení svobody tvorby a k deformaci literárního vývoje v období stalinismu.
Zdroje: Autorský článek s využitím
Ladislav Štoll: Třicet let bojů za českou socialistickou poesii