Za Plutem objevili obří těleso. Může jít o šestou trpasličí planetu

Vnější oblasti Sluneční soustavy vydaly astronomům další překvapení. V datech z americké Observatoře Very C. Rubinové se podařilo identifikovat mimořádně velké těleso obíhající Slunce za drahou Neptunu. Objekt s předběžným označením 2026 ED138 by podle prvních odhadů mohl dosahovat průměru 600 až 1 500 kilometrů, a zařadit se tak mezi největší známé kandidáty na trpasličí planetu.

Objev oznámila 27. října 2026 Rubinova observatoř společně s informací o jeho zveřejnění prostřednictvím Minor Planet Center, které funguje pod záštitou Mezinárodní astronomické unie. Podrobnosti zveřejnila také americká Národní vědecká nadace (NSF).

Nově objevené těleso se v současnosti nachází přibližně 46 astronomických jednotek od Slunce. Jedna astronomická jednotka odpovídá přibližné střední vzdálenosti Země od Slunce. Pro srovnání, Pluto obíhá naši hvězdu v průměrné vzdálenosti zhruba 40 astronomických jednotek.

Nejde tedy o běžný asteroid z hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem, ale o takzvaný transneptunický objekt – těleso pohybující se ve vzdálených oblastech za oběžnou dráhou Neptunu.

Překvapující není pouze předpokládaná velikost nového tělesa, ale také skutečnost, že zůstávalo tak dlouho neodhalené.

Objekt 2026 ED138 se na obloze nachází poblíž roviny Mléčné dráhy. V této oblasti se při pozorování promítá mimořádně husté hvězdné pozadí, takže slabě zářící vzdálené těleso lze snadno zaměnit za nepohyblivý světelný bod.

Průlom přineslo až systematické zpracování obrovského množství pozorovacích dat. Astronom Matthew Holman využil algoritmus vyvinutý společně s Kevinem Napierem, který dokáže prohledávat miliardy detekcí a hledat mezi nimi opakovaná pozorování stejných pohybujících se objektů.

Dne 13. října 2026 tak identifikoval neobvykle jasné a vzdálené těleso. Následné prověřování ukázalo, že Rubinův dalekohled objekt zaznamenal celkem třicetkrát během dvaceti nocí od března do července 2026.

Další důležitá stopa se objevila v archivních datech přístroje Dark Energy Camera. Starší snímky pocházely dokonce z roku 2016, což astronomům umožnilo rekonstruovat více než deset let jeho pohybu.

Nový objekt tedy na fotografiích existoval už dávno před svým objevem. Chyběla pouze možnost jednotlivá pozorování spolehlivě propojit.

Přestože objev vyvolal značný zájem, označovat 2026 ED138 za potvrzenou šestou trpasličí planetu by zatím bylo předčasné.

Mezinárodní astronomická unie oficiálně uznává pět trpasličích planet: Ceres, Pluto, Haumea, Makemake a Eris. Pro zařazení do této kategorie musí těleso obíhat Slunce, mít dostatečnou hmotnost k dosažení přibližně kulového tvaru vlastní gravitací, nesmí být družicí a zároveň nesmí gravitačně vyčistit okolí své oběžné dráhy.

V případě 2026 ED138 zatím astronomové neznají jeho velikost dostatečně přesně. Odhad vychází z naměřené jasnosti, vzdálenosti a předpokládané odrazivosti povrchu. Dvě stejně velká tělesa totiž mohou v dalekohledu vypadat odlišně, pokud jedno odráží více slunečního světla než druhé.

Vědci proto potřebují další pozorování, zejména v infračervené oblasti spektra, která pomohou zpřesnit jeho rozměry a lépe posoudit fyzikální vlastnosti.

Teprve potom bude možné s větší jistotou určit, zda jde skutečně o trpasličí planetu.

Zajímavá je také samotná dráha nového objektu. Podle předběžných analýz je skloněna přibližně o 25 stupňů vůči rovině oběžných drah většiny planet.

To může souviset s dávnými gravitačními interakcemi s Neptunem, které ovlivnily pohyb menších ledových těles ve vnější Sluneční soustavě.

Právě podobné objekty poskytují astronomům cenné informace o historii našeho planetárního systému. Jejich současné dráhy mohou uchovávat stopy z období, kdy se obří planety přesouvaly do dnešních oblastí a jejich gravitace měnila uspořádání okolních těles.

Zkoumání vzdálených ledových světů tak není pouze otázkou rozšiřování seznamu známých objektů. Pomáhá také rekonstruovat procesy, které před miliardami let formovaly dnešní podobu Sluneční soustavy.

Rubinova observatoř v Chile byla navržena pro opakované mapování rozsáhlých částí oblohy s mimořádnou citlivostí. Její dlouhodobý přehlídkový program Legacy Survey of Space and Time umožňuje astronomům sledovat změny jasnosti i polohy obrovského množství vesmírných objektů.

Už během přípravných pozorování se podařilo identifikovat tisíce nových těles Sluneční soustavy. V dubnu 2026 oznámil tým observatoře předání údajů o více než 11 000 nových asteroidech, mezi nimiž byly také stovky transneptunických objektů.

Objev 2026 ED138 ukazuje, jak významnou roli mohou v moderní astronomii sehrát automatizované přehlídky oblohy a pokročilé výpočetní metody.

Pokud se podaří potvrdit jeho status trpasličí planety, půjde o důležitý přírůstek do skupiny největších známých ledových světů. Ještě podstatnější však může být skutečnost, že podobných objektů dosud čeká na objevení mnohem více.

Naše bezprostřední vesmírné okolí tak zůstává i v 21. století z velké části neprozkoumané.